8. den
Hezký den. Hlásí se zpravodaj Padryáš se svou tiskovou zprávou o životě vašich malých démonů.
Průběh rozcvičky a pomalého probouzení není nutné komentovat, neboť proběhl v mezích požadované kvality.
Ještě před rozcvičkou, však oddíl vracející se ze své noční výpravy, byl nucen v rámci pekelných dluhů přebrodit řeku. Údajně pro telefony schované v nepromokavé schránce na opačném břehu. Vidina dosažení telefonu, spolu s absťákem způsobily téměř zázrak, jakým se chlubí náš odpůrce, a to jest letmá chůze po vodě galilejského jezera. Při rozbalení schránky došlo k strašnému zklamání – jen tatranky. Ani sladkost nezmírnila zoufalství nad odloučením od Mobilního miláčka: Ztratil se!!!! ukradli ho!!!! Můj milášek!!!
Dnešní den bylo na programu místo společného skupinového výcviku rozvíjení individuálních celkových pohybových schopností jednotlivců. Tato baterie deseti disciplín se jmenuje pekelný sportovní desetiboj. Pod nemilosrdným sluncem se to na nádvoří a v celém areálu pekelné pevnosti hemžilo pobíhajícími mladými démony, kteří poměřovali své síly a schopnosti. Chtěl jsem nejdříve napsat „poměřovali ocasy“, ale zasedaní pekelné cenzury mi toto spojení zamítlo. Přitom dle délky a stavu ocasu poznáš kvalitního čerta.
Po tom, co nás kuchaři Bachroň a Břitva nasytili řádným pokrmem a po řádném odpočinku jsme pokračovali směr vzdálený les přezdívaný „Ježibabí háj“, kde byla provedena nácviková didaktická hra „Lovci hlav“. Ztratí-li někdo ze smrtelníků pro něco či pro někoho hlavu, často propadá peklu se vším, co má a nikdy neuž neuvidí co by viděti mohl.
Při zpáteční cestě z Ježibabího háje nás stihla sprška svěcené vody. Tento nechutný zážitek výrazně zpravila kulinářská intervence kuchařů Bachroně a Břitvy. Servírovali ke svačině pudink. Děti rozjásá, puberťáky neurazí, ženy neodradí a fitnesáky nevyděsí.
Po pudinkové léčbě se naši démoni vrhli ve sportovní klání, ve kterém se tužili v motivaci překonávat neúspěchy.
Večerní soumrak byl nesen na síle decibelů z ďábelské diskotéky mixované DJ Pekléšem.
Vzhledem k tomu, že si jeden ze starších oddílů svévolně dovolil vypustit rozplánované noční hlídkování, byla noc prokládaná vojenskými výchovnými metodami k navrácení základního povědomí o zodpovědnosti za bezpečný spánek svých kamarádů. Noční plížení v mokré trávě na břiše provázené zašlapáváním vyčnívajících zadnic neumožňoval alternativní výklad trestu. Ráno již byli všichni plně v disciplíně nutné pro život v pekelném ležení. Inu je to vskutku peklo.
Zdraví Váš zpravodaj Padryáš