11. Den

Pokoj vám milí rodičové.

Vaši malí desperáti v tento den, krom pravidelného přísunu potravy, museli podstoupit v místním salonu dopoledne ve znamení hazardních her. Hazard k pistolníkům a gangsterům divokého západu neodmyslitelně patří. Všichni vědí, že to je slepá ulička k zisku, přesto si nemohou pomoci, tak jen co se vrátí z naleziště zlata, hned míří do salonu. Ze salonu se ozývaly bouřlivé výkřiky z výhry a mručení zklamání nad prohrou. Přestože herna desperáty zbavuje o peníze, má příjemné klima a chrání jejich bledé tváře od spalujícího dopoledního horka. I tak však po prohraných hodinkách přijde vodní osvěžení v ledové řece velice vhod.

V odpoledních hodinách museli naši gangsteři překonávat vodní toky a vodopády s peřejemi. Tento dlouhý úsek úprku vodním živlem je celé promáčel tak, že na nich nezůstala suchá nitka. Mnozí po dlouhém mokrém sešupu měli bláto a trávu, jak s radostí říkali, úplně všude. Někteří měli i neodolatelnou potřebu si to ukazovat. Možná tedy někteří rovněž spatřili to, co doposud neviděli.

Po západu slunce, když na osadu padla tma, byl pistolníkům přidělen těžký a děsivý úkol - propátrat opuštěný hotel, kteří indiáni považují za zapovězené prokleté místo indiánským šamanem. Nikdo, kdo se tam odvážil se nevrátil zpět. Byla tedy pro vás jistá naděje, že vám po návratu z dostavníku předá pošťák jen zavazadlo plné páchnoucích svršků a telegram objasňující osud vašeho pistolníka, který zmizel a je zmizelej. Přes okolní prérii se nesly děsivé výkřiky, nářek a záblesky světla, jak z jiného světa. Kvílivý vítr prohánějící se opuštěnou pustinou připomínal dech smrti a z onoho světa soustavně zněl tklivý zvuk foukací harmoniky. Vybledlé tváře kovbojů připravených v sedlech jasně vypovídaly o stavu jejich skutečné srdnatosti. Nejeden z těch, kteří patří za bílého dne mezi nejsebevědomější ztratili svůj glanc.

Musíme vás zklamat. Všichni přežili i přesto, že někteří sběhli. Vrátí se vám tedy domu i s těmi kufry plnými pokladů.

S úctou váš reverend Rum