10. Den

Pokoj vám milí rodičové.

Dovolte mi abych vám poslal pravidelnou depeši o úterku druhého týdne.

Nad osadou od rána pálilo slunce. Naši pistolníci se však nenechali zaskočit. Na texaském slunci se museli se zavázanýma očima kvůli utajení cesty vymotat ze skalnatého a kamenitého terénu. Museli se spolehnout jeden na druhého přes tajný komunikační systém, kterým je vždy jejich spolubojovník naváděl (vysílačky). Nebylo snadné všem vysvětlit kouzlo zmáčknutého tlačítka – óóó to být kouzlo – já zmáčknout a on být slyšet. Tímto způsobem byli přivedeni všichni postupně na říční naleziště zlatých nugetů. Právě v čas, kdy horko začalo brát sílu celému klanu. Chlad říčního proudu, ze kterého zářily kousky zlatých valounů uzdravil nejednu už zoufající si či otrávenou duši pistolníka.

Zbytek malomyslnosti rozptýlilo umění našeho kuchaře.

Žádný odpočinek však starší desperáty nečekal. Bylo potřeba sbírat smůlu jehličí a listy pro výrobu posvátných pochodní k zapálení poradního ohně. Nastalo opětovné zoufalství, které prozradilo postoj k práci. Jen díky opětovnému nastolení striktní autokracie, po které již duše dospívajících celou svou duší volaly, dovedl šerif všechny přípravy k požadovanému výsledku.
„Proč máte tý smůly tak málo?“
„Nevíme.“
Teror – smůla začala přibývat.
„Proč ještě netopíte pod tou smůlou?“
„Nevíme.“
 Teror, kliky, sklapovačky, řev – smůla klse již vaří.
„Ať vám to nechytne, topte pod tím rozumně.“
„Nojóó.“
„Topte pod tím prosím rozumně, ať to nechytne.“
„Dyť jóó voe.“
 Blaf. Hulán. Plameny.
„Šéfe, vono to chytlo, co máme dělat?“

Po zdárném dokončení ohňových příprav nastala zuřivá série výcvikových činností, které se hodí pro boj s indiány ve stísněných soutěskách. Prostě tělo na tělo – jen kdyby hezky vonělo.

Po večerním naplnění žaludků započalo slavnostní zažehnutí ohně. Osadou se nesl zpěv a radostné výskání.

Když padla tma byli všichni vykázáni do svých brlohů na své pelechy.

O hodinu později bylo nutné, abych jako reverend ukázal svou temnou část povahy a hromovým hlasem utnul kravál z brlohů a vykázal každého tam, kam patří – z cizího doupěte do doupěte svého. klid a mír se poté rozhostil až do božího rána.

Váš reverend rum