9. Den

Přeji Vám hezký den milí rodičové.

Hlásím se s novými zprávami z divokého západu.

Dnešní den po vydatné snídani a nástupu celé bandy byli ošetřeni všichni simulanti i ti skutečně zranění. Další děj byl jak jinak než ve znamení boje o poklad. Co jiného by taky člověk na divokém západě ještě krom lovení dobrodružných zážitků dělal? Jiný důvod, proč přebývat v té proklaté krajině, vlastně není a podle toho se také dravá smečka desperátů stavěla ke svému úkolu. Rychlost, síla a tvrdost. Avšak v mezích zákona, aby nepřipoutali pozornost šerifa, který v ostrém slunci pod svým sombrerem vzbuzoval respekt. Z výšky kondora vypadalo bojiště o poklad jako velký kosočtverec přivádějící všechny pistolníky k šílenství. Indiánští šamani tvrdí, že ten tvar, zlato a šílenství spolu nějak souvisí.

Hned potom co nabrali kapsy plné zlata a jiných cenností, nasedli všichni psanci na klikatou dráhu dvou vedle sebe umístěných tobogánů a předháněli se, kdo dřív dojede po svém zadku na železniční stanici a odveze si rychleji přes zákruty výtěžek do svých brlohů v domovské osadě u ledové řeky.

Ledová řeka se v dnešní horký den ukázala jako skutečné požehnání pro zchlazení rozpálených hlav. Pistolníci odkládali své kolty, svlékali propocené košile a vrhali se do chladivého proudu.

Kuchař Kudla místního salonu nezklamal a podával dnes ve svém poledním menu specialitu „zapečené nakrouhané divoké prase s těstovinami“ (v domovině nazývané šunkofleky – nepřeložitelné pro zdejší kmeny).

S plnými žaludky se dočkali naši desperáti kovbojské kratochvíle zvané „hajzlbába“, kdy byl sváděn lítý boj o bílé zlato Texasu (čtverečky hajzlpapíru). Kaktusem se zadek vytírá dost nepohodlně a nepřináší to libé pocity (podobně přívětivé rostliny jako kaktus pro tyto účely vykonání hygieny se nacházejí ještě v odlehlých vzdálených doupovských horách).

Po této taškařici si naši hoši trochu zadováděli vzájemným vybíjením střelbou a typickými souboji v chaotické přestřelce.

Blížící se čas táborového ohně vyhnal pistolníky do nedalekého hvozdu pro ukořistění potřebného množství dřeva. Při této činnosti se opět projevili charaktery: „Holky vemte kládu a já valím s klestím tak čau.“

Ještě před západem slunce vysíláme všichni kondora na dalekou cestu přes hory a doly na blízký východ s vyjádřením díku, že o náš westernový plátek je celosvětový zájem (kluci držte se na svém úseku fronty, my to tady uválčíme).

Váš reverend Rum