1. den

Buďte zdrávi milý rodičové,

s lítostí Vám musím oznámit, že žezlo této hranaté klávesnice bylo předáno mladší generaci. Naneštěstí jsem ale vyrůstala pod křídly svého nadaného předchůdce a se ctí Vás tento rok budu provázet já, Elfka.

Přináším Vám tedy první zpravodajství ze světa, kde vše pojalo hranaté pravoúhlé tvary. Stejně jako kostky, které ještě nebyly vrženy ani při strastiplné cestě přes lány, kraje, hory a doly žádný z cestovatelů nevrhnul maminčinu poslední snídani.

Malí (ještě ne) hranatí nezmaři se po vybalení svých kvádrovitých zavazadel vydali za svou intuicí po cestě k altánu, kde potrénovali svoji paměť na jména a vybrousili svoje vztahy v oddílech. Nejsme sice z kostek cukru, ale překvapivý déšť nás všechny zahnal do tábora o pár minut dříve.

První celotáborovou hranatou výzvou byla hra Tetris v analogovo-běhavém podání. Bylo k nezaplacení nostalgicky sledovat oblíbenou hru nás všech starších. Nutno podotknout, že stejný princip nese i letošní celotáborová hra, ale o tom třeba někdy příště…

Po hře přišel první nástup a přivítání dětí do světa plného kostek. Následován byl večeří, na kterou si pro nás kuchaři připravili co jiného než vepřové kostky. Porušení hranatých tvarů přineslo až večerní promítání finále mistrovství světa ve fotbalu.

Poslední etapou příjezdového dne byla noční hra, která měla za cíl vyřadit příliš bojácné jedince, kteří by ve světě kostek nemohli obstát. V závěru cesty, která byla vytyčena pouze svíčkami, se setkaly naše malé kůstky u Rubikonu se staříkem. Tento osamocený starý blouznivý pán, který tvrdí, že si pamatuje ještě Julia, kůstkám nabídnul ryze hazardní příležitost. Naše malé ratolesti podlehly týmové sounáležitosti a zahrály si s mužem kostky. Některé ani nevěděli, že tímto krokem stvrdili svoji jízdenku do světa plného pravoúhlých těles, protože jak jistě víte: „Alea iacta est.“, aneb kostky jsou vrženy.