13. den

Dobrý večer, rodičové,

hlásím se vám v předvečer odjezdu celého klanu mladých vikingů z fjordu Valkýr na volné moře směrem k ostrovu Gottland, kde si je zítra již vyzvednete a klid se rozhostí v našich duších.

Dnešní den ovšem začal bez výjimky jako všechny dny předešlé – hbitou rozcvičkou a následnou vydatnou snídaní. Po snídani všechny čekalo individuální klání založené na orientaci v lesním terénu a schopnosti pokořit stěžejní válečnické disciplíny, které celý pobyt ve fjordu Valkýr cvičili.

Mentálně slabou chvilku protentokrát měli kapitáni, kteří vytyčovali trasu klání. Momentálně jim přišlo jako dobrý nápad použít pro vytyčování trasy černé fáborky… které skutečně spolehlivě dokážou v přítmí lesa vést mladé bojovníky tím správným směrem. Nakonec se všichni vikingové sešli u hlavního stanu v cíli. Byla to tedy zkouška opravdu tvrdá.

K obědu se podávalo impozantní dílo našich vikingských kuchařů – noky se špenátem. Nejeden malý bojovník si šel přidat, ale byli i tací, kteří přivedli své poručníky k šílenství a museli jim ty noky umýt od špenátu, aby to byli ochotni pozřít.
„Já ti ten špenát z toho umeju, ale to ti říkám, že to potom sežereš, nebo to do tebe napěchuju zvonem od hajzlu.“

Po jídle, v čase odpočinku, dostali mladí vikingové rozkaz balit své vaky na cestu domů. Po této vyčerpávající činnosti byli všichni podrobeni společnému výcviku v sebeobraně pro případ přímého střetu s nepřítelem. Mladí válečníci napínali svaly a cenili zuby při úpolech a musím konstatovat, že se rubali skutečně srdnatě – za skandování ostatních členů. Chvílemi to připomínalo koloseum.

Vyčerpání z boje spravila svačinka od kuchařů a začalo se sklízet naše ležení a chystat k zítřejšímu přesunu. Náčelník celé výpravy nakonec svolal velký nástup, při němž došlo k ocenění těch nejstatečnějších bojovníků, takže to byl nástup fakt pekelně dlouhej.

Za večeři posloužilo prosté opékání buřtů, neboť kuchyň byla již sbalena. V tomto okamžiku mají mladí vikingové volno pro své tábornické bláznění na poslední chvíli.