11. den

Dobrý večer, milí rodičové,

přináším Vám další zprávy z fjordu Valkýr.
Jasná obloha dnes přivítala dnešní den a válečný roh budil naše mladé bojovníky, kteří se hrabali ze svých chatrčí k vikingské tradiční rozcvičce. Kvůli včerejšímu křepčení u ohně bylo troubení ranního rohu posunuto o půl hodiny později, aby trochu ráno dospali své ponocování.

Jen co se posádky drakarů posilnily, vyrazily podél pobřeží na dobrodružnou akci. Vylodily se poblíž doposud nevypleněné osady. Jen co dokonale vydrancovaly tamní pokladnu, klášter i s knížecím palácem, musely ihned nakládat svou tučnou kořist na své lodě. Musely se však bohužel probít silnou vojenskou družinou knížete, který se právě vracel z lovu, a postavily neproniknutelnou hradbu vlastních štítů kolem jejich lodí.

Strhla se nekompromisní řež. Výkřiky, úpění a klení se ozývalo z bitevní vřavy. Obratnost a statečnost mnohých byla obdivuhodná. Obdivuhodné jsou však také nevymýtitelné a nepřeučitelné stereotypy vedoucí opakovaně pod sekeru obránce. A protože mnozí opisují i na bitevním poli, tak můžeme konstatovat: „Stejné chyby, stejné známky.“

Jakmile se většina posádek probila s kořistí na své lodě, vypravily se ihned směrem fjord Valkýr. Ihned z kotviště směřovaly své kroky do hodovní síně, kde je čekal kanec na smetaně.

Čas na slehnutí opět trávili naši bojovníci nejrůznějším lomozem a skřeky nelidských vibrací. To je výtečně připravilo na odpolední klání v síle mezi posádkami drakarů. Toto klání mělo podobu přetahované lodním lanem. Svaly se napínaly, božstva se vzývala a povzbuzující, skandující řev se nesl fjordem až na volné moře.

Je obdivuhodné, jak malí vikingové velikosti pihobitů vyvinou sílu, jež přetáhne i vykrmeného býčka.

Jen co trochu vdechli a pojedli malou svačinku, jeli se opět zápolit v nejrůznějších, již mírumilovnějších aktivitách, které samozřejmě začaly gradovat do stejných bitevních dimenzí.

Večeře byla přímo Ódina hodná – věhlasné vikingské dukátové buchtičky.

Večer pak patřil stezce odvahy.
Mladí vikingové se museli vydat do temné jeskyně vyhloubené v útrobách skal fjordu, kde na ně čekala stanoviště zkoušející jejich smysly a odvahu:

• Zrak: putovali temnotou, bez světla, jen s vírou v severské bohy.
• Čich: rozpoznávali vůně a pachy z tajemných sáčků.
• Chuť: odvážně ochutnávali cvrčky, jak to přikazuje tradice.
• Hmat: nořili ruce do kyblů plných nechutného humusu a snažili se najít ukryté runy.

Z každého stanoviště si odnesli jednu runu, kterou na konci předložili Ódinovi, jenž je v trůnním sále, obklopen Thorem a dalšími bohy a válečníky, slavnostně přivítal.
Kdo donesl všechny runy, byl odměněn talismanem magické ochrany. Kdo však nějakou postrádal, musel se vykoupit drobným skutkem odvahy nebo pokory, aby mohl Ódinovu přísnému pohledu čelit s čistým štítem.

Byl to večer, na který se v sáze fjordu Valkýr jen tak nezapomene.