10. den

Hezký večer přeji, milí rodičové,

dovolte mi, abych vám podal informace o vašich malých vikingských válečnících.

Den začal svižně jako obvykle, s předzvěstí mnohých dobrodružství. Zkoušky připravené pro naše válečníky vyžadovaly velké sebezapření, schopnost snášet utrpení a rovněž notnou dávku obratnosti.
Naši bojovníci byli svazováni k sobě za nohy, nebo byli spoutáni v kládě za krky – jeden vedle druhého. Tím byli vlastně připravováni na hromadný útěk z otroctví, kdyby se – nedej Ódin – stalo, že by padli do zajetí. Kdo je však připraven, nebývá překvapen.

Zkrátka a dobře, naši vikingové si dopoledne vyzkoušeli spoustu potřebných dovedností a řádně protáhli těla.

Společný oběd v hodovní síni přišel vhod, a ihned po něm nastal nejoblíbenější čas našich malých bojovníků – polední klid.

Jakmile válečný roh odtroubil pauzu na trávení, vypravily se jednotlivé družiny vikingů – každá na svém drakaru – na plavbu podél pobřeží, kde musely prokázat, že jsou zcela připraveny na komplexní samostatnou válečnou výpravu.

Plavba podél rozbouřeného pobřeží, na křídlech blížící se bouře a slejváku, vyzkoušela schopnosti posádek v navigaci, uzlování, ošetřování raněných, signalizačních heslech a dalších důležitých dovednostech.
Všechny posádky nakonec nalezly cestu zpět do našeho fjordu Valkýr. Mnozí bojovníci prokázali, že jsou oporou družiny jak silou, tak pronikavou myslí.

Nejeden mladý viking však pro plavbu zvolil strategii „proplout a nebýt vědomostmi zasažen“ – a svou silou příliš neplýtvat. To vše ovšem zúčtuje a vytříbí až první pořádná bitva, která se neptá, kdo kdy a na co chyběl.

Po návratu začaly posádky několika drakarů společně chystat velký poradní oheň pro večerní sněm. I přes střídavě deštivé počasí fjordu se podařilo nashromáždit dostatek suchého klestí a dřeva a postavit důstojnou hranici.
Ta se rozhořela po večerní hostině.

Na slavnostním setkání kolem vatry se hrály tradiční vikingské hry, směřující k budoucímu výběru životního partnera. Je to nutná prevence vyhynutí vikingské populace.

S dohasínajícím ohněm byli ti nejmenší vikingové zahnáni do svých chatrčí, a větší válečníci ještě chvíli pokračovali v nočním dobrodružství, jehož podstatou bylo sehnat správnou kombinaci runových písmen, jež otevřou truhlu s pokladem.

Nakonec i oni zapluli do svých chatrčí za účelem odpočinku.
U ohně zůstala už jen tradiční hlídka, jež se ve střežení tábora střídala až do úsvitu.