8. den

Zprávy z fjordu Valkýr – Den osmý
Birka nadále ve službách královské výpravy školních válečníků, ale dění ve fjordu neutichá…

Dnešního dne se celý fjord proměnil ve kouřící bojiště vůní, experimentů a odvážných kuchařských činů.
Každá vikingská tlupa dostala za úkol postavit oheň, rozdělat žár a vlastnoručně si uvařit oběd, jak to dělali staří mořeplavci na severních březích.

Dým stoupal, lžíce se míchaly, kotlíky bublaly a občas cosi bouchlo. Ale výsledek? Všichni se najedli. Všichni přežili. A to je u polních kuchyní vždy známka velkého úspěchu. Mnozí mladí válečníci si tak dnes odnesli první jizvy od cibule a statečně ošlehané obočí od plamenů.

Po obědě se očekávalo, že do fjordu zavítá královský hasičský sbor a předvede umění zkrocení živlů. Jenže jak už to v Midgardu bývá, bohové zaveleli jinak – krátce po příjezdu byli tito udatní muži povoláni do skutečného výjezdu. Vrhli se tedy na svůj vůz a odjeli tam, kde bylo třeba jejich síly.

Ale ve fjordu se nezahálí – náhradní program se rozjel rychlostí dračí lodě ve větru.

První z her nesla jméno „Dírkovaná“, což v severském jazyce znamená „zkouška trpělivosti a mokrých kalhot“. Družiny se pokusily naplnit vodou děravou trubku, jejíž otvory musely nejprve ucpat, aby vůbec mohla být naplněna. Ruce, nohy, tváře – vše bylo použito k zadržení živlu, ale jen nejbystřejší a nejsoudržnější zvítězili.

Následovala hra „Přelévací řetěz“, kde bojovníci seděli za sebou a do ešusu svého spolubojovníka za sebou opatrně lili vodu nad vlastní hlavou. Mnozí skončili promočení, někteří se málem utopili v ešusu, ale smích a křik se rozléhal po celém údolí.

A nakonec přišlo to, co by si netroufl vymyslet ani nejopilejší skald – hra zvaná „Sobolí šlacho leť!“
Do rukou dětí byla svěřena podivná, lepkavá, kvílivá věc připomínající ocas stvůry z jiného světa. Tuto nechutnou relikvii si musely navzájem házet a následně obíhat kruh tvořený vlastními druhy. Hra plná řevu, odporu, smíchu i závodního běhu zakončila odpoledne v pravém duchu vikingské zkoušky odvahy.

A tak skončil další den v našem táboře – bez hasičů, zato s ohněm, vodou, a sobolí šlachou.
Nechť nám bohové zachovají tento rytmus až do konce plavby.