7. den

Zprávy z fjordu Valkýr – Den sedmý. Birka dnes mlčí, neb byl povolán do služby. Odjel na výcvik bojovníků z jiného kmene, aby jim předal své válečné umění. Kronika však nezůstává prázdná – sága pokračuje dál…

Dnešního dne se naši malí válečníci rozptýlili do okolních lesů a kopců. Na průzkumnou výpravu vyrazili s vážností, jaká přísluší skutečným zvědům severu. Někteří došli až na vysoký strážní bod jménem Klucanina, odkud by prý bylo vidět až na říše lidí, kdyby nebylo mlh od Midgardu.

Družiny měly za úkol navrátit se do večeře, jak velí kázeň výpravná. Nejmladší vlčata, věrná pokynům, se vrátila přesně – pár minut před večerním hodokvasem, unavená, ale hrdá.

Naopak nejstarší oddíly, které by měly jít příkladem, se vrátily o téměř tři hodiny dříve, jako by je snad zasáhla kletba zkratek. A jak praví staré vikingské přísloví: „Kdo hledá cestu snadnou, najde práci tvrdou.“

Bohové (a vedoucí) rozhodli spravedlivě – předčasně navrátivší válečníci dostali čestný úkol pomoci Ondrovi, zkušenému vikingovi na návštěvě z jiného fjordu, se štípáním dřeva pro táborový oheň a s úklidem posvátných ohnišť, kde se vaří a vzdává díky bohům.

Během výpravy byl sehrán i magický úkol „Tři oříšky pro Popelku“ – avšak v severském podání. Děti měly přinést nejpodivuhodnější, nejbizarnější předmět, který se však musí vejít do cílové truhlice. A věřte nebo ne – vítězi se stala družina mladých válečníků, která donesla majestátní houbu velikosti štítu, prý s tváří připomínající jednoho z kuchařů.

Po návratu a zaslouženém odpočinku přišla na řadu večeře hodná bohů, připravená mistry kuchyně – voňavá, výživná a přesně taková, aby se vikingům vrátilo do žil síly jako po doušku medoviny.

Když se z nebe sneslo měkké světlo večera, rozběhli se mladí bojovníci do sportovních her, aby dokázali, že mají nejen bystrý rozum, ale i rychlé nohy, pevné paže a srdce bijící v rytmu bubnů fjordu.

Další den za námi. Fjord ztichl. Ale v srdcích mladých vikingů plápolá oheň dobrodružství dál.