5. den

Hezký večer, rodičové malých vikingů,
přicházím s novým zpravodajstvím z fjordu Valkýr.

Hned zkraje je třeba uvést, že se dostavilo typické klima skandinávských fjordů – krátké, úderné deště střídá slunce a horko. Naši civilizovaní svěřenci, přicházející z bezpečných končin, to těžko nesou a jsou bezradní ve volbě vhodného oblečení. Chvíli se třesou jako drazí výstavní psíci a chvíli omdlévají horkem.

V těchto podmínkách bylo nutné naordinovat patřičný druh výcviku, který rozvíjí postřeh a bojovnost vikinga v bitevní vřavě. Chvíli si nehlídáš záda a tvá lebka praská pod úderem sekery protivníka.

Pro výcvikové účely byla zvolena „light verze“, při níž bojovníci nosí ve svém hodovním rohu vejce. Jejich úkolem je rozbít vejce jinému a své si uchránit. Pro začátek k výcvikovým účelům stačí vytočený mladý viking nad rozšlapaným vejcem, než rozťatá hlava či bezzubá tlama ve dvanácti letech, což by v současné historické epoše výrazně zasáhlo do finanční situace nejednoho rodinného klanu.

Těžiště dopoledního výcviku také spočívalo ve střelecké přípravě – u té nelze nikdy říci, že by byla na dostatečné úrovni. Je třeba ji vždy posunout o kus dál.

Před společným hodokvasem v hodovní síni kolem poledne bylo ještě zpestřením klání v hledání runových kamenů, opět po zbavení zraku. Nebojte se, rodičové – nikoli vypálením očních bulev, ale pouhým zavázáním očí. Radši to pro ujasnění píši, protože víte, že možné je vše a nápady se rodí různé. Vikingové si s bolestí a mrzačením hlavu moc nelámou, když jim to v záchvatu nadšení přijde jako momentálně dobrý nápad.

Polední klid jako skutečný klid zajistil opět řádný slejvák, takže vikingové byli zalezlí ve svých chatrčích. Nevystrkovali tedy příliš nosy, až na pár slaboduchých tvorů, běhajících v ponožkách mezi chatrčemi.

Odpoledne nastala vskutku zábava založená na odvaze a dravosti. Bojovníci v lese dráždili vlky poblíž jejich doupat. Pokoušeli se označit svou barvou vlčata v brlohu a nebýt u toho potrháni vlky, kteří ve zběsilosti lítali po lese ve snaze ubránit své brlohy.

Zázrakem všichni vyvázli – nikdo neskončil ve smrtící tlamě vydrážděného vlka, nikdo se nenabodl na větev.

Proto ihned po návratu do našeho fjordu a krátkém posilnění se jali měřit své síly v dalším klání. Bojovnické posádky drakarů mezi sebou soutěžily o to, kdo bude silou vržen na kůl a následně v bezvědomí odtažen z kolbiště.

Rozjitřenou bojovnou náladu zklidnila severská kulinářská specialita – chleba obalovaný v havraních vejcích. Tím byla vyřešena i vydatná večeře po proválčeném dni.

Program ovšem nekončil a vikingové se oddávali rituálnímu tanečnímu víření za zvuku bubnů, rohů a světelných efektů, s více či méně nemotornými pokusy o prolomení pohlavní komunikační bariéry.

Již teď je zřetelné, kdo nebude mít v životě potíže a kdo je mít bude, nezasáhne-li všemocná ruka Odinova.

Následně padli vyčerpáním ve svých chatrčích – doufám, že již v suchých fuseklích.

Zdraví vás
šaman starý Birka s přáním, ať vám jsou Bohové nakloněni.