9. den

Dobrý den, tak už tu máme nový kouřový signál přinášející zprávu o dění v údolí Svratky.

Tváře malých neandrtálců byly po východu slunce tentokrát ještě ohavněji kyselé než obvykle. Prohýřený a prokřepčený dlouhý večer si vybíral svou daň. Budící roh zní nad pravěkou osadou ovšem nemilosrdně každé ráno a nutí loveckou mládež k útrpnému pohybu.

Po ranní žranici probíhalo dnes po celé neandrtálské vesnici klání. Vaše omladina zde mohla změřit své síly v obratnosti, chytrosti a ve všem, co zde po dobu svého pobytu získala. Rada starších právě vyhodnocuje výsledky. Na vítěze čekají samozřejmě patřičná ohodnocení. Zlato, stříbro a měď, protože bronz ještě není vynalezen.

Jakmile ukončili svá klání, tak se vrhli na kus žvance. Když vše, co spořádaly, trochu strávily, začaly se přetahovat jednotlivé tlupy o dlouhý mamutí chobot. Vše se samozřejmě odehrávalo v říčním toku Svratky. Byl to urputný boj, který vylákal ke sledování i sousední kmen.

Toto klání nejen že posílilo svaly zápasníků, ale rovněž pomohlo zahnat odpolední horko.

Když už byli všichni namočení, dali se do soupeření v plnění mamutí provrtané stehenní kosti vodou ze Svratky. Byli i tací obětavci, kteří jednotlivé otvory, z nichž crčela voda, ucpávali svým jazykem. Hotový hnus. Neandrtálská tlama přilepená jazykem k mamutí kosti. Úplně spontánně a dobrovolně se této nechutné úlohy zhostily neandrtálské dorostenky.

Po drobném občerstvení byl spatřen záhadný výjev. Bojovníci dočasně zbavení zraku tahali jiné bojovníky na obří mamutí lopatce naváděni třetím. Opět bylo zřetelné, že v době kamenné jsou pojmy pravá a levá teprve pouhým náznakem bez vyprofilovaného významu.

Vynikající událostí dne byla večerní žranice. Na lopuchovém listu se podávala na ohni grilovaná stehýnka z prakura. Tato pochoutka byla mladým neandrtálcům dnes podávána záměrně, neboť rada starších už předem věděla, že to je to poslední příjemné, co tohoto dne zažijí. Čekala je zkouška jejich odvahy. Museli projít jeskyní Zapomenutých kostí a komnatou kanibalismu. Ve spletitých chodbách moravského krasu na ně čekala nejedna hrůza. Našlo se spousta srdnatých ale i nejeden zoufalec prosící o milost. Jejich žádost o milost byla vždy zamítnuta. Stín děsu byl ještě druhý den u ranní žranice vidět na jejich tvářích. V čase stoupajícího slunce však již ti největší ustrašenci včerejšího večera hýřili sebevědomím jako největší náčelníci.

Mezi Wilmou a Fredem se nic zvláštního nestalo. To nevěstí nic dobrého. I vulkán před ohnivou erupcí o sobě dává občasným otřesem vědět. Tady ticho. To bude mrda.

P.S. jsem stále v kleci.

Váš šaman Dlouhý kouř.