8. den

Hezký večer vám přeji z pravěké osady.

Dnešní den byl dnem veliké odvahy. Celý čas stoupajícího slunce nebyl totiž zasvěcen házení oštěpů, střílení lukem, chytání dravé zvěře apod. Šlo o daleko více dramatickou záležitost. Bylo na programu vaření v polních podmínkách po jednotlivých tlupách. Zkoordinovat kulinářskou fantazii tolika myslitelů tak, aby na konci vzniklo jídlo, a ne lepidlo nebo asfalt, nebylo pro náčelníky vůbec snadné. Z kouřících kotlů za chvíli čouhaly zvířecí pařátky sobolí šlachy a vše, co les dal. Nebylo snadné také uhlídat při přípravě rozličných kořínků počet zdravých neodřezaných prstů. Tím bych chtěl apelovat do budoucna, aby si malí neandrtálci mohli dříve hrát s ostrým pazourkem a podílet se v domácí jeskyni na přípravě mamuta. Když jim svěříte krájení přesličky, nemohou nic zkazit. Nehleďte přitom na hořekování a kvílení úzkostných žen vašich kmenů „pro velkého ducha, aby se mu nic nestalo“. Pravěký svět je holt nebezpečný a prstů máme deset od velkého ducha proto, aby mohli nějaké časem zmizet.

Arbitry v posuzování nejlepšího žrádla na loveckém ohni posuzovali samozřejmě kmenoví kuchaři, zcela nezávislí na kmenové radě. Souboj to byl tuhý připomínající klání na kamenné sekery. Nakonec zvítězil vývar z pravěké zmije. I když všichni nestanuli na stupni vítězů, bylo důležité, že všechny kuchařské výkony splňovaly kritérium poživatiny. Tedy nikdo na to doposud nezemřel. V tomto čase to je ale jen pár hodin, takže uvidíme zítra. Kdyby snad nějaká houbička se vloudila, budete každopádně vyrozuměni smutečním netopýrem. Pevně věřím, že nebude tyto netopýry zapotřebí posílat, a že je nakonec sežereme taky.

Po tomto napínavém dobrodružství „uvař si a přežij“ se dostavila respekt vzbuzující skupina vládnoucí vodním pramenem a sněhem. Každopádně se chovali přátelsky, a nakonec vykouzlili mladým neandrtálcům ještě více sněhu, jako by už tak nebyla doba ledová. Byla to pro ně náramná taškařice a naštěstí nikdo nedošel v těch závějích k úrazu. Museli se pak ale jít ohřát do čerstvě rozmrzlé Svratky.

Hned jak se ve Svratce smočili, vzali sobolí šlachu plnou slizkého šlemu vzniklou poledním vařením a jali se hrát spolu rituální soutěž, od naší doby kamenné nazývané „sobolí šlacho, leť!“.

Někteří náčelníci nadobro oněměli z pokusů o taktické vedení mladých lovců. Chtělo by to kloktat zázračný nápoj ze švestek nebo jalovce.

Po večerním shromáždění a výtečné skupinové žranici se vrhli mladí neandrtálci na křepčení při víření bubnů. Ke spánku se zatím nechystají. To bude zase ráno.

Fred dnes našlapoval kolem Wilmy opatrně a po špičkách, kde si radši i ostříhal nehty, aby neklapal o skálu. Včera byl velmi odvážný. Natolik byl unešen zkoumáním podstaty všech ohavných věcí, které mladí lovci přinesli z výpravy, že nadobro zapomněl jít domů. Ač usnul na kusu jezevčí kůže ve vedlejší jeskyni, Wilma ho neoprávněně podezírá z hazardu. Proto ráno šla uklidnit své emoce tím, že utratila všechny mušle a pazourky s kupci proplouvajícími po Svratce. Fred nyní zoufale úřaduje a dává do pořádku kmenový rozpočet. Opět tedy nepůjde spát.

Zdraví vás šaman Dlouhý kouř.