5. den

Hezký večer, vzácní rodičové, posílám další kouřový signál do vašeho obyváku o tom, co vaše neandrtálské ratolesti dnes prožívaly v údolí Svratky.

Ráno, ostatně jako každý den, byly nuceni opustit své pohodlné návyky něžného vstávání v rodné jeskyni. Tam, kdesi doma, jim maminky něžně vyklepávají vařený morek rovnou do jejich pravěkých klapaček. Tady to je okamžitá akce bez soucitu a jemnosti.

Hned po kmenovém shromáždění po úsvitu došlo k duelu mne jako šamana a zdejšího strážce pravěkých zákonů. Protože trpím vrozenou slaboduchostí a intenzivní tupostí na čísla, nastala má zdrcující porážka. I mě chtěli vymazat z knihy života. Byl jsem však prozatím ponechán v zaplivaném koutě, v zadní části jeskyně, jen proto, že jako jediný znám kouřové signály a nikdo by vám nepodal zprávu („neumíš čísla, musíš umět aspoň tajemně blábolit a vymýšlet nesmysly, kterým ostatní věří“).

Tak tedy hned po uspokojení hladových žaludků se naši mladí lovci věnovali používání předmětů, které usnadňují skolení velké zvěře, a eliminaci nepřítele ještě dříve, než ucítíte pach jeho úst. Vzhledem k budoucím dějinám si však nemyslím, že to byly moudré myšlenkové směry. Později totiž vynálezy pokračovatelů tohoto směru začaly vyrovnávat rozdíl mezi silnými opravdovými muži a slabými nemrcouchy, kteří by měli dle normálního řádu „férovky s kyjem v ruce“ vyhynout. Nicméně, ať si o tom myslíme já nebo vy co chceme, mladé neandrtálce používání těchto předmětů velice bavilo. Bylo jasně viditelné, i z klece v jeskyni ve které jsem internován, že mírové aktivity naše dorostence nebaví zdaleka tolik, jako aktivity nesměřující po míru a klidu. Prostě vrhání šípů na živou bytost probouzelo nadšení a můžete jim nabízet poznávání květin, malování na stěny jeskyně a zpracování kůže jak chcete. Násilí je násilí, a to je v době kamenné hodně in.

Aby ale mohlo lidstvo postoupit o mamutí chloupek dále, byli naši neandrtálci také zataženi do schopností ošetřit zraněného, či nějakým nechutným neduhem stiženého lovce. Mám na mysli to, aby si dokázali poradit se zlomenou nohou, popálenou rukou, potrhání šavlozubákem, či s velmi oblíbenou otravou zkvašeným ovocem, nebo těmi zapeklitými houbami. Protože u sběru hub zatím v této dějinné době uplatňujeme metodu pokus omyl a atlas je teprve zpracován v rozsahu jedné stránky, je tato schopnost žádaná.

Od osady k osadě putují šamani zabývající se předáváním výše zmíněných dovedností a dnes právě dorazili do našeho údolí.

V čase mezi organizovaným mordováním a ošetřováním se zabývali naši pračlovíčkové komunikací v úplné tmě jeskyně. Vše probíhalo v naprosté temnotě bez světelného smogu, jen dle navigace hlasem. Bylo vidět, že pravá a levá strana jsou v době kamenné poměrně nové, neznámé pojmy. Kdyby tato činnost probíhala u sousedů v moravském krasu, někde kolem Macochy, možná by nás trochu ubylo.

Málem bych zapomněl také podat zprávu o kvalitě krmení. Dnes naši kuchaři v čase slunce nad hlavou servírovali mleté medvědí tlapy v kopřivovém obalu. Břicha si dorostenci nacpali parádnicky a byl jim jako vždy ponechán čas na trávení a vzájemné trápení.

Wilma s Fredem se pokoušeli o primitivní zárodky ekonomiky „dal, dal, dal“. Došlo k tradiční potyčce páru. Osvícený Fred vznesl dotaz, kde se právě nachází dlužná hůl (co výdaj, to zářez). Wilma byla „pravdivě“ přesvědčena, že Fredovi již hůl předala. Výsledek všichni určitě znáte z domu. Hůl Wilma zázračně objevila v přítmí jeskyně s poznámkou „dál se už o tom nebudeme bavit“.

Zdraví vás váš Šaman Dlouhý kouř.