8. den
Přeji další krásný den vzácní rodičové
Je za polovinou výcvikového programu. Vaše ratolesti již pochopily, že je ranní pohybové rozproudění na nádvoří nemine a je tak samozřejmé jako každodenní východ slunce. Proto je již hned po zvuku ranního trubače vidět na jejich tvářích ta žádoucí odevzdanost bez odporu.
Pro dnešní horký den byl připraven horko vylepšující program, který má naše mladé panoše a zejména komtesy naučit řádné stravovací sebeobsluze v polních bitevních podmínkách. Rovněž bylo ušlechtilým cílem přiblížit mladé šlechtě těžký úděl kuchaře. Polní vaření za moudré intervence poradců dopadlo výtečně, žádná z družin neskončila hromadným kručením v břicha ani na latríně. Vaření se tedy nezměnilo v hromadného bobříka hladu. Zajímavé bylo sledování hradních kuchařů, z nichž byla utvořena komise, hodnotící výsledky vaření panošů. Údiv a náznaky závisti se odrážely v jejich tvářích. „Ještě chvíli a nemusíme tu být, naštěstí že by to ta princátka nebavilo každý den.“ Spokojení panoši zametli stopy svého působení a odebrali se hromadně osvěžit do chladné řeky.
Po zaslouženém poledním odpočinku se všechny družiny odebraly do přilehlého hvozdu k nácviku složitého transportu získaného pokladu ze vzdálených končin do hradní poklady. Panoši se měli naučit statečně s vypětím všech sil probojovat se zlatem přes nástrahy do bezpečné pokladny. Hezky jako včeličky, cihličku po cihličce přes hvozd, výmoly, houští, přes ozbrojenou stráž vpřed. Ono se to zlato v pokladně samo neobjeví, musíme tomu štěstíčku jít trochu naproti.
Po návratu z náročného výcviku v transportu pokladu byli vrženi po krátkém zchlazení v řece do dalšího rytířského tréninku. Tentokrát nešlo o doprovod pokladu ale o dobývání zlata hlídaného k sobě připoutanými čtyřmi obry. Byl to tuhý výcvik v odvaze troufalosti a obratnosti. Do řetězů zamotaní obři zuřili a mladí panoši proskakovali mezi nimi a sbírali zlato jako diví. Tu a tam nějaký nepozorný panoš dostal za vyučenou a pár jich schytal. Nakonec však každá družina panošů od těch nejmladších až po ty nejstarší obry udolala a zlato jim všechno vzala. Objevily se i slzy zuřivých panošů nad tím, že se jim nepodařilo ukořistit tolik, kolik by chtěli. Jako jejich duchovní pastýř jsem musel tu a tam zasáhnout a dát vzbuzené hrabivosti hranice a připomenout jim ušlechtilost a dobrotivost jejich lidského ducha.
Po nutném posilnění společnou večeří v rytířském sále byl uspořádán bál za doprovodu hudby a světelných kejklí. Bylo vidět, že naši mladí panoši již překonali zábrany a dávali pohybem průchod svém emocím. Dokonce se mi již donesly zprávy od samotných svěřenců, že již dochází v rámci těchto bálů i k jistým bližším seznámením mezi panoši a komtesami, a to zejména mezi mladšími družinami. Trubač nakonec odtroubil na cimbuří konec zábavy a všichni se spořádaně odebrali do svých komnat očekávat další den.
Ze života královské rodiny:
Královský pár byl opět na společné cestě opět trochu odčerpat z hladiny královské pokladny. Při cestě se stal malý topografický zázrak. Ač urozený pár Jejich výsostí podstoupil obchodní cestu do Brna, ocitl se naráz u vývěsky Hradčany. Tento zázrak je připisován svatému počestnému a ctnostnému životu Krále a Královny