10. den
Dobrý den přeji z pekelného údolí se zprávami o vašich pekelnících.
Po obvyklém ranním pohybovém rituálu, který má nastartovat pekelníky k výcvikové aktivitě, byla celá rota ďáblů vržena do víru výcvikových aktivit.
Vzhledem ke stoupající teplotě okolí byla velmi příjemná záležitost věnovat se ve stínu lesa výcviku navigace osleplého čerta, odkázaného na kámoše s pekelným telefonem. Ten oslepeného kamaráda jasem nepřítele navádí z hlavního místa velení v pekle přes speciální vysílačku, aby trefil zpět, našel díru do pekla a unikl tak pronásledování služebníků nepřítele.
Když pak všichni čerti byli zpět v pekelném hradu, byli nucení se věnovat boji o vlajku. To vše proto, aby dokázali, že v nich je i přes dosavadní výcvikové utrpení dostatek pekelné cti a jsou schopni se bít jako saně pro kousek pomalovaného hadru.
Při přesunech na jednotlivá výcviková stanoviště byli mladí démoni zapojováni do sběru paliva z Ježibabího lesa na přípravu zítřejší pohanské vatry, která má být zažehnuta k příležitosti ukončení výcvikového programu.
V čase, kdy byly starší oddíly rozdírány v lese tvrdým výcvikem, se mladší oddíly účastnily oblíbeného vodního víceboje, kdy smyslem bylo ochránit jejich malé hlavy před zhoubným žárem slunce.
Pracovní nasazení některým dospívajícím čertovským pulcům působilo psychická muka. Dusné horko, kopřivy pod nohama, smůla na větvích, lezoucí hmyz a lepící se lesní hrabanka spolu s pobízením k výkonu ze strany velitelů pekelných čet vyčarovali pláč a skřípění zubů a ukázali na chronický odpor k práci. Nejtěžší chvíle prožívali naši svěřenci při transportu klád těžkým svažitým terénem bez ohledu na BOZP a psychický komfort adolescentů. Ti nejvíce trpí, jak bylo při práci v lese vidět, jakýmsi fiktivním právem na vlastní sebeurčení. Kňučení, vzdychání, nářek a padání pod prosmolenou kládou se neslo Ježibabím lesem. Vůle velitelů výcvikových ďábelských čet nakonec přivedla všechny zoufalé frekventanty do bezpečí pekelné pevnosti. Ihned po odhození klády zazněl povel „vykoupat“. Někteří zhoubně domestikovaní svěřenci se naivně v županech hnali ke sprchám. Důtky velitelů je ovšem zahnaly k osvěžující řece. To, co se zračilo v očích mladých domestikovaných ďáblů, nelze slovy popsat. Po vynoření z očistného proudu se z řeky vraceli již na duši znovuzrození jiní čerti. Psychickou rovnováhu znovu nastolil povel k večeři.
Večerní nástup byl rozehnán mocnou blížící se bouří. Výpadek proudu v celém údolí ovšem prokázal, že naši démoni již nejsou, na dobu celé jedné hodiny, na elektrice a signálu závislí.
Bachroň a Břitva se vytáhli vytvořením pekelného rizota. Po výdeji by jeden sotva hledal zbytky.
Vzhledem k tomu že bouře neprojevila námi předpokládanou intenzitu a dobu trvání, velení vydalo příkaz pro start noční hry starších oddílů. Hra nese charismatický název „Noc ostrých nožů“. Prosím čtenáře, aby si nepletl s „nocí dlouhých nožů“. Ta se hrála dříve v minulém století. Dnes ji naši dorostenci nastoupili bez nožů. Jejich pomyslné duše byly uvázány v oblasti pasu, kde v tomto věku opravdu přebývají. Smyslem hry bylo v naprosté tmě připravit o duši svého protivníka a ochránit svou. Co se opravdu ve tmě při chytání duší odehrávalo, nelze s jistotou vypovědět. Vzhledem k tomu, že naši démoni žádali ještě jedno kolo, tak je činnosti ve tmě velmi zaujala. Po ukončení této atraktivní činnosti byli při nástupu všichni vyzváni, zda je někdo na těle či na duši zraněn. Nikdo nic neohlásil, tak byli odesláni do svých brlohů k očekávání druhého dne.
Zdraví vás váš reportér Padryáš.